Zákon se explicitně o razítku nezmiňuje. Razítka neúředních osob (firmy, OSVČ) nemají z právního hlediska žádný speciální význam.
Používat razítko tedy není povinností firmy* ani OSVČ (* pokud ovšem firma nemá v zakládací listině či stanovách výslovně uvedeno, že jednající za firmu
připojuje ke svému podpisu i otisk razítka). Život bez razítka je však komplikovaný a jeho pořízením si vše usnadníte.
Prvním faktem je skutečnost,
že na razítku bývají právě ty nejdůležitější údaje, které se jinak musí pracně (a bezchybně) vypisovat - v takovém případě je mechanizovaný
otisk údajů velmi užitečný a rychlý, stačí jedno smáčknutí.
Dalším faktorem je vžitý úzus, že se razítko jaksi předpokládá. Otisku se přikládá "úřední" význam.
Z bohaté praxe a četných internetových diskuzí vyplývá, že razítko bývá (byť neoprávněně) v řadě situací vyžadováno. Mnoho lidí bez razítka již absolvovalo dlouhé dohady,
zatímco jiným stačilo otisknout razítko a ušetřený čas pak mohli věnovat smysluplnějším věcem, než dohadům s protistranou. (Často je v této souvislosti zmiňováno
např. přebírání firemní pošty. S razítkem vše vyřídíte okamžitě na jeden otisk, bez něho je třeba vyplnit formulář. S dalšími případy se pak setkáváme i v jiných situacích.
Také při vystavování nejrůznějších potvrzení, garancí... Zajímavý je v tomto ohledu například případ revizního technika, od kterého zákazník požadoval razítko o provedené revizi.
Ano, můžete se dohadovat, nakolik je jaké razítko povinné. A pak jen doufat, že se zákazník neobrátí na někoho jiného, s kým bude mít menší problémy, protože razítko vlastní.)
Razítku je zkrátka stále přisuzován důležitý význam, je proto lepší si vlastní razítko pořídit.